Pokud se někdo stará o nemohoucího člověka, měl by za to být také řádně ohodnocen, přičemž nehraje roli, jestli je taková pomoc poskytována v rodině příbuznými. Plyne to z verdiktu Ústavního soudu (ÚS). |
Asistenční pomoc ze strany rodinných příslušníků podle ÚS nelze považovat za běžnou vzájemnou pomoc v rámci rodiny bez nároku na finanční odměnu.
„Tuto péči rodinní příslušníci často vykonávají na úkor jiných ekonomických aktivit včetně zaměstnání. Proto při výpočtu výše škody musí být referenčním hlediskem částka, kterou by stěžovatel musel zaplatit profesionální asistenční pomoci, kdyby si tuto na všechny potřebné úkony najal,“ konstatovala soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
ÚS se zabýval případem muže, který po operaci nosní přepážky v nemocnici ve Frýdku-Místku utrpěl trvalé poškození mozku. V minulosti už v jiném sporu získal 2,5 miliónu korun jako základní náhradu za ztížení společenského uplatnění.
Požadavek příbuzných na 68 tisíc korun, které museli vybrat z mužova účtu, když o něj měsíc pečovali, Krajský soud v Ostravě ale smetl ze stolu a rodině přiřkl jen 4 tisíce korun.
„Taková částka je v extrémním nesouladu s představou spravedlivého a plného odškodnění,“ konstatovala Šimáčková s tím, že náhrada by měla být odvozována od toho, na kolik by přišel plat asistenta. |
