Není nad to vychovat z dětí pořádné lidi. Snad jedině vychovat z dětí pořádné lidi a moct jim, když odcházejí z domova, povědět: Tady máš něco do začátku. Jak na to?
Mít při startu něco v kapse, není na škodu. Na vysokoškolská studia, na auto na bydlení. Jak ale pro potomky našetřit co nejvíc? Vyplatí se děcku už v kolébce založit stavební spoření, posílat peníze do investičního životního pojištění, investovat do podílových fondů? Nebo jsou snad nejlepší řešení zlaté cihličky, případně stříbrné pamětní mince vydané Českou národní bankou? Cest je rozhodně dost, ale najít tu správnou není hračka. Na tom se shodují i odborníci ze světa financí, kteří si pro vás připravili svá doporučení. A první rada, ať už se rozhodnete pro jakýkoliv produkt, zní: Začněte co nejdříve. Můžete si pak dovolit dynamičtější investiční strategii; i nákup drahých kovů je při dlouhodobém horizontu větší jistotou než krátkodobé spekulace.
Ptali jsme se odborníků, jak tedy nejlíp spořit dětem „na později“. A chápeme, že někteří chválí svoje zboží; věříme, že v mnohosti hlasů se čtenáři dokážou zorientovat. Asi v duchu rady Lukáše Kovandy.
Lukáš Kovanda, ekonom a novinář
„Nejlepší „produkt“, který by rodiče měli využít, je jejich vlastní hlava. Ať investují určitý čas do svého finančního vzdělání. A pak i do základní finanční osvěty svých dětí. Budou díky tomu své úspory celkem dobře zhodnocovat, a navíc pružněji, než by to bylo možné, kdyby se upsali dalšímu finančnímu produktu v řadě, byť nyní určenému potomstvu. Až děti budou opouštět rodné hnízdo, odjíždět na studia nebo plánovat vlastní bydlení, částí svých dobře zhodnocených úspor jim rodiče jistě rádi pomohou. Ale až si sami ověří, že už i dítě je s to používat při nakládání s penězi rozumně a rozvážně svoji vlastní hlavu (až si tedy ověří třeba to, že neskáče na lep kdejakému „finančnímu poradci“, totiž – přesněji – proviznímu prodejci finančních produktů).“
Dana Míchalová, finanční poradkyně Partners
„Každý má trochu jiné možnosti. Každopádně platí, že dětem by se spořit mělo, a dobré je začít co nejdřív. Není ani tak důležité spořit hodně, jako spíš dlouhodobě a pravidelně, aby peníze mohly v čase růst. Finanční trh nám nabízí několik základních nástrojů, které se dají využít. Ne všechny se ale zaručeně vyplatí. Tak třeba dnes už zastaralé vkladní knížky – jejich úrok je velmi nízký, jsou velmi konzervativní. Jedinou jistotou je tak předem dané zhodnocení. Passé je i „pojištění se spořením“. Pokud chceme dítě pojistit, pak přes pojistku, když mu chceme spořit, tak přes spořicí nástroje. Efekt 2 v 1 se obecně nevyplácí. I na vlasy je lepší si koupit šampon a kondicionér zvlášť. Pak tu máme stavební spoření, každému dobře známý produkt. Víme, jak se chová a co od něj můžeme očekávat. Já sama ho mám ráda, ale dlouhých osmnáct let bych přes něj dítěti nespořila. Na tu dobu je to pro mě velmi konzervativní. Efekt stavebního spoření navíc klesá po desátém roce spoření. Při spoření na tak dlouhou dobu bych tedy asi nejvíc doporučila pravidelné investování do podílových fondů. Většina lidí má sice před tímto nástrojem respekt a obavu, ale je možné využít fondy s aktivní správou, kde je portfolio manažer, který hlídá danou investici, nebo fondy životního cyklu, které se postupně „zkonzervativňují“, aby na konci investování nedošlo k velkým výkyvům.“
Jan Traxler, privátní investiční poradce FINEZ Investment Management
„Není potřeba hledat žádné speciality. Pokud je horizont opravdu hodně dlouhý (tedy patnáct až dvacet let), pak bych preferoval akciové fondy, resp. zajímavé jsou samozřejmě i různé programy životního cyklu s přednastaveným mechanismem postupného přesunu kapitálu z akcií do dluhopisů. Na kratším horizontu bych pochopitelně doporučoval konzervativnější investice, tedy dluhopisové a nemovitostní fondy. A dokud funguje státní podpora u stavebního spoření, tak má samozřejmě smysl využít i toho.“ |
